.
Příší týden již budou Velikonoce. Bude to v tomto čase pro nás nějaká změna? Nebo tyto dny poplují ve stejném rytmu jako celou karanténní dobu?
Objevila jsem dva extrémní přístupy ke karanténímu režimu dne. Jeden nazývám táborový a druhý bezřádný.
Pamatujete se na táborový rozvrh dne, ještě ze svých dětských let? Visel na viditelném místě někde v hlavní budově.
Příklad:
- 7:00 Budíček
- 7:15 Rozcvička
- 8:00 Snídaně
- 8:30 – 12:00 Dopolední program
a tak to pokračovalo až do večerky.
Narozdíl od tábora karanténní řád je jen pětidenní. Po něm následuje HURÁ – víkend. Dá se na něj těšit, dá se aspoň na něco v šedi karanténních dní těšit.
Bezřádný naopak, omlouvám se za výraz, rozplizne celý týden. Dny bezbřeze plynou jeden za druným, podobají se jak vejce vejci a stírá se rozdíl mezi pracovním dnem a víkendem. Vstává se nepravidelně i se tak stoluje, úkoly nemají stanovený čas, člověk ztrácí pomalu pojem o čase.
A co mě k tomuto zamyšlení přivelo? Rozhovor s maminkou, která dokázala nastolit téměř táborový řád, aby to v malém bytě dokázali přežít. Narozdíl od ní, kolegové od manžele, ve svých home office úplně ztratili přehled o dnech a divili se, že už je příští týden kratší.
Veselé Velikonoce!