Tento blog byl publikován 30. listopadu 2009. A jen pro upřesnění, v prvních týdnech našeho pobytu ve Francii jsme bydleli ve studentské ubytovně, v malém pokojíku s kuchyňským koutem, hlučnými sousedy okolo a jednotvárnou snídaní pro všechny.
Asi všem se vám někdy stalo, že od rána byl den celý na nic. Tak si možná dokážete představit, že je ráno, venku zataženo a nám se nechce z postele. S vypětím sil vstanu a jdu dolu pro pečivo, ale nikdo v jidelně není a jsou tam jen poslední kousky chleba a žádná dobrá marmeláda. 🙁
Po slabé snídani odchází manžel do práce. Poslouchám, jestli už odjíždí, ale slyším jen pokus o nastartování a nic… Za chvíli opět pokus a nic, auto jen vrčí a nenaskočí. 🙁
Čekáme na opraváře. Ti sice přijeli rychle, ale naše auto si odtahují s sebou. 🙁
Opět mi nejede internet. 🙁
Manžel odjíždí do práce metrem a tudíž přijde hodně pozdě. 🙁
Šéf mu řekne, že vše co včera dělal je jinak a bylo to zbytečné. 🙁
Já chci žetony do pračky, ale bohužel dnes se jich nedočkám, protože paní co to má na starosti tu dnes není a ta druhá má jen jeden a nemá žeton od sušičky prádla, tak se dnes prát nebude. 🙁 (Pereme ve společné prádelně a musíme si kupovat žetony ke zpuštění pračky a sušičky. Nemáme sušák na prádlo a z oken nemůžeme nic pověsit.)
Manžel jde na oběd, ale jídelna dnes stávkuje. 🙁
Jdu na francoužštinu a lektorka má asi špatnou náladu a jsem pokáraná, že špatně vyslovuji a že doma netrénuji (nepravdivé nařčení, pilně se doma učim) 🙁
Po kurzu se potkám s vedoucí dětského centra, kde jsem se byla předešlý den podívat a ta mi oznamuje, že vedení nepovolilo, abych tam pravidelně docházela. Tak zas žádná aktivita. 🙁
Manžel domlouvá sociální a zdravotní pojištění, a po návratu do kanceláře zjišťuje, že jeho kolega platí polovinu. 🙁
Večer urputně hledáme, jaká je ta pojištovna, do které nás přihlásili a nacházíme samé negativní komentáře. 🙁
Jdeme na modlitební setkání. Jsme přijati mile, ale za dvě hodiny uplně zničeni z afrických bubnů a hodinového svědectví, které stále nekončí. Odcházíme otráveně domů. 🙁
Ještě se stihneme před spaním pohádat. 🙁
Je tento den k nepřežití? Také mi to tak přišlo. Ale přežili jsme a vše se proměnilo k dobrému. 🙂
Naštěstí se to nestihlo odehrát vše během jednoho dne, ale rozložilo se to asi do týdne. No nevím, která varianta je lepší. 🙂
Auto nám opravili, prádlo jsem vyprala, pojištění bylo v pořádku (kolega měl studentské), manželova práce začala být smysluplná, přesunuli jsme počítač blíže ke dveřím a internet jede, našli jsme příjemné modlitební společenství, jdu na schůzku do charitativní organizace a usmíření bylo sladké. 🙂