Vy se ale asi ptáte, co je to Bettag a kde je Würenlingen.
Bettag je svátek, jehož plné jméno zní „Eidgenössischer Dank-, Buss- und Bettag“, což v překladu zní „Federální den díků, pokání a modlitby“. Je to v podstatě švýcarský den Díkůvzdání, který se slaví třetí neděli v září, je společný všem kantonům. Připomíná si jej jak katolická tak protestantská část země a jeho historie se odvíjí již od přelomu 16. a 17. století.
Würenlingen je obec v severním Švýcarsku asi 10 km od německých hranic, čítající necelých 5000 obyvatel. Do moderní historie vstoupila 21. února 1970, když se do lesa v jejím katastru zřítilo letadlo Swissairu do Tel Avivu se 47 cestujícími na palubě. Jednalo se o jediný velký teroristický útok na území konfederace: krátce po vzlétnutí z curyšského letiště vybuchla v zavazadlovém prostoru bomba nastřežená propalestinskými teroristy, kteří za tento zločin nebyli nikdy odsouzeni.
A teď zpět na Bettag mši do Würenlingenu. Navzdory trochu rozpačitému začátku, který nastal důsledkem nových opatření souvisejících s Covidem, to byl nezapomenutelný zážitek.
Na začátku bohoslužby zpívá čtrnáct mužů mocnými hlasy obzvláště krásnou píseň Von guten Mächten, kterou na Silvestra 1944 složil v koncentračním táborě známý protestatský teolog Dieter Bonhoeffer. Píseň, v češtině známá pod názvem Moc předivná, mluví o věrnosti Bohu uprostřed temnoty, kterou Bonhoefer prožíval po svém uvěznění za svou účast na přípravě neúspěšného atentátu na Hitlera. V podání mužů, kteří za svůj život prošli zajisté nejednou strastí, zní opravdově.
Po kázání se kostelem nese hebrejský kánon Šalom chaverim, což vzhledem ke složitému vztahu mezi toutu zemí a židovským národem působí také hlubokým dojmem.
Zvláštním zážitkem je nakonec i zpěv Švýcarského žalmu na závěr bohoslužby. Tato píseň je hymnou Švýcarské konfederace a na Bettag se zpívá snad ve všech kostelích. Podpořen mohutným zpěvem mužů na kůru, ale také věřících v chámové lodi, hraji každou další sloku s plnší a mohutnější registrací, takže závěr hymny skutečně burácí kostelem. Po doznění posledního tónu vidím ve tvářích mužů radost a jakési zvláštní uznání, které se člověku nedostane často.
Odjíždím z Würenlingenu s pocitem, že i Švýcarsku se dá porozumět a stát se, alespoň na chvíli, autenticky jeho součástí.