Naší oblíbenou destinací na výlety je kanton Schwyz. Nachází se v centrální části Švýcarska mezi Alpami, Curišským a Lucernským jezerem a název celé země je odvozeno od jména tohoto kantonu. Mluví se zde specifickým švýcarským dialektem, kterému nerozumí ani ostatní Švýcaři, natož cizinci. Lidé jsou tam prý nevrlí a odměření. My však máme úplně jiné zkušenosti.
Jednoho ještě podzimního dne jsme se tam opět vydali na výlet. V podstatě tak činíme skoro každý víkend, protože Schwyz se nám opravdu zalíbil. Měli jsme vyhlédnutou krátkou trasu jen na odpoledne, jenže nakonec nás GPS zavedla na jiný kopec, než jsme zamýšleli.
„No co už, projdeme se zde,“ řekli jsme si a vyrazili vzhůru do kopce. Cesta byla příjemná a dokonce po nějaké době jsme narazili i na značenou stezku, po které jsme pokračovali dál. Ku podivu po značené stezce náročnost začala stoupat a dcerka hupla nohou do potoka. „To nic, to nic“ pokřikovala na nás a pelášila s mokrou botou dál. Vyšplhali jsme se výš a kochali se výhledem na Alpy. Zpět se nám stejnou cestou nechtělo a podle mapy to vypadalo na jednoduchý sestup a klidný návrat po vrstevnici kolem jezera.
Když jsme však již hodinu šlapali po silnici se sluncem klonícím se k západu, a tím pádem rychlým ochlazováním, došlo nám, že vlastně nevíme, kde přesně stojí naše auto.
Manžel se vydal rázným krokem vpřed a nás nasměřoval na nejbližší vesnici, doufaje, že se někde schováme do tepla. Na chodnících nad potoky se začínala tvořit tenká vrstva ledu. Od úst začala stoupat pára, děti se klepaly zimou a dcerce začala mrznout mokrá noha. A další oblečení bylo v autě.
Měli jsme štěstí. Hned na kraji vesnice jsme vklouzli do místní hospody. Děti se uvelebily na vyhřátou lavici, okamžite zkopaly boty pod stůl a vrhly se na knihy a hry na poličce. Svou lámanou němčinou jsem požádala o čaje a něco na zub.
Nestačila jsem se ani svléct z bundy a už má dcerka komunikovala s místním štamgastem v té prapodivné řeči. Podotýkám, náš pobyt ve Švýcarsku se počítal na několik měsíců. A než jsme se nadáli, stály na stole dinosauří domácí zmrzliny pro děti a pro mne grog, s tím, že je to již zaplacené.
Pán by si asi rád povídal víc, ale u mě moc neuspěl a dcerku momentálně více zajímal obsah dinosauřího hrnečku.
Manžel asi po hodině šplhání do kopce auto našel a pak i nás. Než si stačil něco objednat, už před ním stála také již zaplacená horká čokoláda. On pak na oplátku zaplatil našemu „hostiteli“ láhev piva.
A pak, že ve Schwyzu jsou lidé nepřívětiví.