Dnes ráno mě probudilo vyzvánění kravských zvonců. Hlavou mi prolétlo: a jéje, to bude zase much v kuchyni. Zase je přihnali až ke kostelu.
Vykouknu ven a nevěřícně koukám. Kráva se mi prochází přímo pod oknem. A kdyby jedna. Cupitají si to za sebou dvě a pak hned další dvě.
Jindy musím děti z postele tahat, ale teď vyskočily jako namydlené blesky a v tu ránu byly oblečené a letěly ze dveří se podívat co se to děje.
Atrakce, velká atrakce jako kdyby přijel kolotoč. Půl vesnice je venku a kouká, jak se krávy procházejí po silnici, kolem radnice, okusují co se jim dostane pod čumák, vrážejí do věcí, které jim stojí v cestě. Děti za nimi pobíhají, důchodci vykukují z balkónů a zvědavě scházejí dolů na silnici.
Jsme na vesnici, tak přece krávu nikdy ještě neviděli :).
A za chvíli velká a rychlá akce jak z akčního filmu. Nepočítala jsem to, ale za pár minut se naší vesnicí míhá skoro deset aut, motorek, čtyřkolek. Projíždějí a hledají kolik krav se nám tu potuluje. Vyskakují chlapi se špagáty a kolíky. Obklíčí krávy, zapíchají kolíky do země, natáhnou mezi nimi v rychlosti dráty, krávy jsou uvězněné a vesnice v bezpečí.
To už se objevuje traktor s přívěsem na převoz dobytka. Krávy s bučením nastupují a opouštějí naší vesnici. Tedy přesouvají se jen několik desítek či stovek metrů dál, do své velké ohrady, která nějakým nedopatřením měla díru, kterou mohly nepozorovaně se vydat na obhlídku naší vesnice a zjistit, jestli máme chutnější trávu.
Lidé se smějí, děti odcházejí do škol a školek a divadlo končí.