Švýcarsko je zemí, kde se striktně dodržují předpisy a lidé se hlídají navzájem. Už malé děti se učí zodpovědnosti za sebe, druhé a prostředí ve kterém žijí.
Máme malou zahrádu, ale hned u cesty. Ploty zde lidé mají buď jen nízké (jsou i vyjímky) nebo často žádné. Pozemek označuje jen posekaná tráva, případně pár keřů či rostlin. My naštěstí máme alespoň nízký plot a pár keřů, což nás trochu chrání před nakukujícími dětmi a dalšími zvědavci. Ale přišlo nám to přece jen málo, více soukromí bychom uvítali.
Nic snazšího, koupíme se bambusový plot a přivážeme ke stávajícímu drátěnému a hned se budeme cítit lépe. Po dlouhém čekání než nám jej přivezou a prostříhávání keřů, jsme jej nainstalovali podél části zahrady. Ještě jsme přemýšleli, čím zakrýt tu zbývající část od parkoviště, ale nějak jsme se k tomu nemohli dostat. Naštěstí.
Jeden podvečer zvoní u našich dveří majitel domu s kupou papírů v ruce.
Přišel mu oficiální dopis z obecního úřadu, že na jednom pozemku který vlastní, došlo ke stavebním úpravě a nebylo o to požádáno. I pan majitel pronesl nelichotivé slovo směrem k někomu, kdo neměl nic jiného na práci, než napsat udavačský dopis, že jsme si dovolili přidělat bez vědomí komise bambusový plot.
Manžel musel podepsat několik dokumentů, které náš hodný majitel domu přichystal. A tak se z něj stal navrhovatel projektu i jeho realizatér. Nyní čekáme na schválení již stojícího plotu a doufáme, že jej nebudeme muset sundavat. 🙂
A jak to tedy je s těmi předpisy? Šedesát centimetrů od obecní silnice se musí jakékoliv úpravy hlásit a žádat o jejich povolení. Ještěže jsme plot nedokončili, protože směrem od parkoviště bychom potřebovali souhlas všech majitelů domů, kteří parkoviště pro návštěvníky mohou používat.
Někdo nás udal, ale on to tak neviděl. Jen plnil svou občanskou povinnost. Pravidla se musí přece do puntíku dodržovat. 🙂