Celý dům je tichý. Všichni ještě spí.
Ding, dong, ding, dong – čtvero odbíjení hlásí, že je celá.
Kratičká pauza.
Bim, bam, bim, bam, bim, bam – zvony oznamují šest ráno.
Pauza.
Bim bam, bim bam, bim bam………………………………………… dvě minuty v kuse.
Takto nás vítají každé všední ráno kostelní zvony.
Když jsme byli na prohlídce tohoto domu, majitel nám zdůrazňoval, že kostel je hned vedle a že zvony odbíjí každou čtvrthodinu. Nám to přišlo celkem fajn a neviděli jsme v tom žádnou záludnost.
Prozření přišlo až po nastěhování, ale to již bylo pozdě. Pak teprve člověk hledá na internetu a chytá se za hlavu. V tolika diskusích o tom lidé píší. Ale jak to má jednoho napadnout.
Místním je to nade všechno jasné, ke kostelu se nestěhuji. Také to bývá jejich první otázka, když zjistí, kde bydlíme. „Tak co zvony?“
Máme ale obrovské štěstí, obyvatelé si vymohli, že zvony zmlknou po půlnoci a celou noc až do té šesté ranní nás neruší.
Ale mohu říct, po půl roce si člověk zvykne na ledacos. Už se nám podařilo několikrát i tento ranní koncert zaspat stejně tak, jako je prospí naše děti.