Švýcarsko je známé tím, že vyzvánění znovů a zvonků můžete slyšet po celé zemi. Jak na pastvinách kravské, ovčí a kozí zvonce, tak zvony na věžích kostelů.
Je krásné zaposlouchat se do jejich zvuku na vrcholu nějakého kopce, jak dlouze odbíjí hluboko pod vámi ve všech vesnicích, které vidíte v dálce pod sebou. Z této výšky lahodí uchu rozdílně laděné zvony a jejich několikaminutové vyzvánění. Zvonění kravských zvonů vás provází na zalesněných alpských kopcích, ale také upozorňuje, kde se zrovna dobytek nachází, když procházíte jejich oploceným územím.
Ve své době vyzvánění zvonů určovalo lidem režim dne a na pastvinách to byl jediný měřič času, který byl slyšet široko daleko.
V dnešní době je to již jen tradice, která občas strašně ruší přistěhovalce, ale místní lidé na ní nedají dopustit. Kritizovat jejich zvony je pro ně velkou urážkou.
V některý oblastech, tak to bylo i u nás, jednou za rok zvony zmlknou. Je to zvláštní doba ticha, které dokáže být až rušivé a ty všudypřítomné zvuky zvonů vám začnou dokonce chybět. Tato zvláštnost se udála na Velikonoce, kdy zvony „uletěly do Říma“ a trvala od osmé večer na Zelný čtvrtek do nedělního dopoledního vyzvánění na mši svatou.
A víte proč se musí ve Švýcarsku tolik zvonit?
No přece aby se zahnali zpět pod zem skalní trollové.